Vytisknout

Na začátku všeho je velmi silný sportovní příběh. V roce 2008 jsem s obdivem sledoval výkony pro mě v tu chvíli neznámého Jaakka Suoknuuti, který s border collií Zen na mistrovství světa v Helsinkách před nadšenými domácími fanoušky vyhrál jumping jednotlivců. Byla to nádherná jízda. Vodil naprosto klidně, měl uhlazený pohyb a byl nesmírně precizní. Velmi mě jeho styl oslovil. Prožíval jsem i jeho zoufalství, kdy na cestě k titulu mistra světa vběhla Zen diskvalifikace tři překážky před cílem. Po chvíli se zvedl, pohladil Zen, vzal ji do náruče a smutně odcházel za ovací pro Američana Marcuse Toopse, který se díky tomu stal mistrem světa. Takové je agility. Vítězové a poražení. Zapůsobil na mě svým agilitním uměním i přístupem. (Odkazy video jump, video agility)


O rok později se k nám rozšířily „spiny" podle německého inovátora Jürgena Ketschkera. A v Chvalnově finská rozhodčí Anne Savioja učila severské provedení techniky, ve Finsku jí říkají Jaakkova otočka a umí prokázat, že Jaakko s ní přišel dříve než Jürgen. Takže jsem nadšením uvítal možnost se podílet na první semináři s Janitou a Jaakkem, který proběhl v roce 2010 díky Evě Lačňákové a Karin Divišové. Janita a Jaakko přijeli jako vítězové EO v Liberci ve družstvech. Jejich tým se jmenoval nevšedně - podle Janitiny chovatelské stanice Finland Decathletes a byl složen z jejích odchovů. Výsledkem prvního semináře je určitá provázanost. Mně jako závodníkovi začalo na tratích fungovat finské know-how. A Janita, která po očku sledovala razanci mého Audiho, běhá dnes s Fu, fenkou z českého chovu Báry Štouračové po Ole Miveko a Audim. A opakované spojení využil i Jaakko.

Co je na těch dvou Finech, kteří při svých turné pobláznili i Američany do „evropského handlingu" a publikují v prestižním americkém časopisu Clean Run, tak zajímavého? Janita přímočará, hloubavá a analytická. Název její chovatelské stanice (česky „desetibojař") připomíná to, že složila zkoušky z 10 různých kynologických sportů. Na základě zkušeností s výcvikem feny, která ohluchla, Janita vyvinula metodiku přirozeného vedení. Jaakko je pohybový talent, detailista a inovátor, snaží se vše vidět z pozice psa a posunuje tyto věci dále.
Na seminářích se hodně naslouchá a zapisuje, protože jejich metodika, které začali říkat OneMind Dogs, je série logických principů. Agility to zjednodušuje. I když jsem měl výborné trenéry, pro mě osobně bylo agility v začátcích velmi složité, bylo to samé „měl jsi být více vlevo", „více vepředu", „ruka měla dříve ukazovat" apod. Věci, které se zakládají na okamžitém pohybovém pocitu. Toto je silná stránka řady talentovaných lidí, já to tak nemám a vše jsem se musel učit. Finský přístup je logický a ucelený, co dělat, čeho se všímat. Agility je rozložené na určité prvky, které se dají snadno naučit a začne to fungovat. A když to funguje, dostaví se i ten cit pro sport a pocit, když se psem ladíte a splynete v jeden celek, který si pluje parkúrem. V tu chvíli jste totiž One Mind.

 


TV spot z prvního semináře s Janitou a Jaakkem v roce 2010. Nikdy jsem nezažil, že by se účastníci (složení ze zkušených závodníků a trenérů) při prohlídce rozutekli pro tužky a papíry, hltali každé slovo a chtěli si zapsat teorii. Bylo to jiné pojetí, vše zapadalo. A na první pohled nezaběhnutelné tratě, kterými bylo krásné psíka protáhnout, když máte ty správné nástroje. Ten pocit, kdy máte pod rukou psa jako je Audi a neděláme chyb, ladíme bez všech různých zmatků, v klidu, trpělivě. Ano. Toto byla cesta pro nás.