....přeloženo do češtiny se souhlasem autorky  

„Kdy, co, proč, kdo, jak“ neboli „Agility je dobré pro psy,  část II“

Je to zajímavé. Na můj první článek „Agility je pro psy dobré“ někteří lidé reagovali „to je přesně to, co si myslím“, zatímco jiní poznamenali „můžeš mít pravdu, ale přidal bych na stranu opravu a upozornění , vůbec se psem nepracujte do jednoho roku“. Vypadá to, že došlo k nepochopení, co jsem měla na mysli.  Přidala bych také poznámku… že „já“ si myslím, že začít dříve je pro psa lepší a bezpečnější  než začít později, protože když se kosti a klouby ještě vyvíjejí, můžete pomoci k vývoji pevných kostí a kloubů, zatímco omezování aktivit štěněte způsobí slabší kosti a klouby.

Dobře vím, názor většiny zní:  začínat s mladým psem není dobré. Ale jen proto, že je to názor většiny, to neznamená, že je to pravda, že ano? Kdy v historii měla většina pravdu? Hmmm.. Nikdy? Kolik vůdců, kteří škodili lidstvu, zvolila právě většina. Kolik lidí bylo obviněno za názory, které většina pokládala za špatné a nebezpečné a dnes je všichni považujeme za zcela pravdivé. Nebyla snad každá myšlenka, která nebyla myšlenkou většiny, touto většinou napadena? I když čas ukázal, že to byla pravda a nic než pravda?

Jojo, mám filozofii ve vzdělání. A nebezpečí tyranie většiny bylo jedno z mých oblíbených témat. S názory, které jsou pokládány za pravdu, jen proto, že si to myslí většina, zápasím dlouho. Myslím, že jsem osobně nikdy nebyla příliš ovlivněna názory většiny, protože jsem se nezajímala, co si jiní lidé myslí. Vždy jsem se zajímala jen o psy. Neposlouchala jsem, když si většina myslela, že Aiken nezaběhne parkur. Neposlouchala jsem, když mi většina říkala, že nemohu uspět s La, protože nemá odložení na startu. Nenaslouchala jsem, když mi většina vysvětlovala, že Bu nebude nikdy dobrá, protože jako štěně neměla drive. A neposlouchala jsem, když mi většina říkala, že když se mi podařily sbíhané zóny s La, nikdy je nebudu mít s border collií.

Samozřejmě máte právo na svůj názor, neřeším, jestli začnete až po 12.měsíci, pokud si myslíte, že je to v nejlepším zájmu vašeho psa. Chápu, že vše co děláte, děláte s vírou, že je to to nejlepší pro vašeho psa. Já jen chci, abyste přijali, že i když dělám opak toho co vy, dělám to proto, že i já si myslím, že je to v nejlepším zájmu mých psů. Můj názor je založen na zkušenostech se skoky u koní, na diskusích s lékařem o vývoji svalů a kostí u lidí a na názorech mé veterinářky a na tom, co vidí na rentgenech mého 10-letého psa (s agility začal v 7 týdnech!) a na mém vlastním pozorování mých psů a psů mých studentů.

Ano, zatímco si myslíte, že nechat mladého psa proběhnout 5 nízkých skoček dvakrát týdně je traumatem, které by mohlo způsobit problém, „já“ si myslím, že je to příprava na dlouhý a zdravý život bez zranění. Myslím si, že pokud se budete se štěnětem vyhýbat aktivitě, jeho svaly a šlachy budou tak slabé, že jen seskok z gauče může skončit problémem. Také si myslím, že pokud neskáčete vůbec se psem do 12.měsíců a poté nasadíte skočky na plnou výšku během pár měsíců, ničíte svým psům klouby, které nejsou na tu práci připravené a co více, protože pes nemá svaly potřebné pro skákání, které by se předtím vytvořily (i když je jinak pes fit a je pravidelně na vycházkách), je zátěž na klouby opravdu ohromná a je to něco , co bych „já“ nikdy svým psům neudělala.


Je to stejné jako omezovat v běhání a skákání dítě než mu bude 25 let a pak znenadání ho donutíte dvakrát týdně hrát fotbal. Bylo by to dobré pro jeho kolena? Ve hrách se švihadlem jsem toho naskákala jako malá holka možná více, než kdy naskáčou moji psi. A mé klouby jsou v pořádku, děkuji za zájem :-)

Samozřejmě nehájím nějaké drilování štěňat na skočkách, ale prostě si myslím, že začít dříve znamená skutečně pomalu připravovat tělo a riskujete MÉNĚ, než když začnete skákat náhle s dospělým psem. Studie na koních ukázaly totéž a můžete si také přečíst, co ukázaly výzkumy na lidech v mém prvním článku.

Všechna tato data mi říkají stejnou věc, začít brzy, samozřejmě DŘÍVE, než se dokončí vývoj štěněte, pomáhá vytvořit kosti a svalstvo a umožní vašemu psovi zůstat fit DÉLE, než kdybyste to nedělali. A je to také moje odpověď na otázku, jak já své psy udržuji fit tak dlouho: začínám brzy s agility, chodím s nimi ven aspoň na 2 hodiny denně a každý víkend tak 6 hodin do hor – ale to není žádný program, dělám to, protože mám hory ráda a pobyt venku je můj hlavní důvod, proč mám psy. Agility pro mě osobně tolik důležité není.
Ale jedno je jisté, cokoli dělám, nedělám to kvůli nějakému výsledku. Důvod, proč začínám brzy s agility, je ten, že si myslím, že je to lepší pro psy. Důvod, proč trénuji sbíhané zóny, je ten, že mám ráda pohybový aspekt agility a ne ten statický (a to je také odpověď na otázku, proč nemám odložení na startu nebo zastavované zóny nebo proč nenávidím stůl – nudí mě to, dělám agility kvůli hře se psy a být v klidu není náš způsob zábavy, omlouvám se za svou špatnou osobu a špatné psy). Důvod, proč zkouším dělat tak těsné otočky kolem bočnic, je, že věřím, že krása sportu je v detailech, protože jsou to právě detaily, ve kterých jsou věci zajímavé. Například poslušnost jsem začala mít ráda, když jsem pochopila, že je celá o detailech. Samozřejmě, pokud je k noze, sedni, lehni pro vás prostě jen k noze, sedni, lehni, je to fakt nudné, ale když se zaměříte na detaily, začne to být zajímavé, v tom, jak natrénovat ten nebo jiný detail, tam začíná ta pravá výzva, zábava a zaujetí.

To je to, co se mi líbí na agility, trénování pro detaily, objevování nových způsobů, jak ty detaily trénovat. Nemám moc ráda závodění, ale je tak snadné být perfektní při tréninku, že potřebuji závodit, abych dostala chuť řešit nové věci. To, co v závodech hledám, je krásný, plynulý, rychlý a šťastný běh. Pokud jde o umístění, je mi to tak jedno, že to víc nejde. Měla jsem tolik umístění, že už žádná další nepotřebuju.  A když se lidé ptají „sakra, jaké to je stát na stupních vítězů na mistrovství světa“ odpovídám: nudné. Dala bych daleko větší přednost strávit ten čas lítáním s mými psy, než tam stát a usmívat se. Je to vzrušující běžet na mistrovství světa, to je pravda, ale stát na stupních vítězů… Jak může být něco takového jiné než nudné??? A když se mě lidé ptají „sakra, kolik máš doma pohárů?“, musím připustit, že žádný. Ani jediný pohár, ani ty z mistrovství světa. Proč bych je měla mít? Opravdu nejsem pyšná na své výsledky. Jsme jen pyšná na své psy, myslím si, že jsou nejchytřejší, nejroztomilejší a nejlegračnější psi na celém světě a ujišťuji se, že to vědí, ujišťuji se, že vědí, že jsem jejich největší fanoušek od jejich prvního do posledního dne, ať se stane cokoli.

Jojo, vše, o co se starám, je mít šťastné a zdravé psy, kteří si se mnou rádi hrají. I vše co dělám, dělám proto, že věřím, že je to v jejich nejlepším zájmu.
Možná se mnou nesouhlasíte a samozřejmě nemusíte, ale vlastně mě velmi zajímá slyšet, na základě jakých dat jste udělali závěr, že cvičit agility je do 12 měsíců špatné, mohla bych se z toho něco dozvědět. Ale ocenila bych, abyste udělali to samé: místo obviňování, že týrám své štěně kvůli výsledkům, byste si mohli přečíst můj článek „Agility je dobré pro psy I.“, kde vysvětluji, co dělám a proč. Neříkám, že mám pravdu a vy se mýlíte v tom, zda je dobré začít brzy či nikoli. Co říkám je, že se zcela a absolutně mýlíte, že vše dělám za příčinou výsledků a můžete si ověřit u každého, kdo mě zná, že to není pravda.

A teď odpovědi na otázku, kdy začít s agility:
Neexistuje jedna univerzální odpověď. Nikdy jsem se neptala na to, jak je pes starý, ale místo toho se podívala na psa. Mohl být dvouletý, ale pokud byl tlustý a nebyl v kondici, poslala jsem psovoda domů a požádala ho, aby dostal psa do příslušné kondice, dříve než ho nechá cokoli dělat. Agility není správné místo na shazování kil a získávání kondice.

Nyní pokud už mluvíme o zdravém psu v kondici, dívám se, jak je koordinovaný, na kolik si je vědom svého těla. V jakém věku si pes uvědomuje, kde jsou jeho nohy, záleží na plemeni, individuálních vlastnostech a také na práci, která se předtím udělala. Pokud pes stráví celý život v kleci, nikdy nebude příliš koordinovaný. Pokud si se štěnětem hodně hrajete, necháte ho volně běhat v lese a učíte ho různé kousky, které mu umožní více si uvědomit svoje tělo (chůze pozadu, probíhání pozadu mezi nohama, couvání na schodech, zvedání zadních nohou, pěkný sed, práce na kavaletách atd.), bude schopné používat své tělo mnohem lépe. Nicméně dělala jsem těchto věcí více s Bu než s La, ale La se rozvíjela mentálně a fyzicky rychleji než Bu. Bu byla opravdu pomalá, mnohem pomalejší než většina jiných border collií, částečně díky dlouhým nohám, částečně díky neobvyklé povaze.
S La jsem začala věci spojené s agility (vlevo/vpravo, vpřed atd.) na 7 týdnech a tunely a skočky s laťkami na zemi a práci na prkně (vybíhání nahoru a dolů na zemi) ve 2,5 měsících. V 5 měsících vypadala jako dospělý pes. Nicméně na plnou výšku skoček (45cm) jsem se nedostala dříve než v 15 měsících.

S Bu bylo dost jiných problémů, že jsem mohla začít s věcmi  spojenými s agility (cik&cap, vlevo/vpravo, prkno na zemi) v 3,5 měsících. Dělala jsem jen to, co jsem mohla dělat v obýváku, protože neměla zájem o nic venku. V přibližně 4,5měsících jsem byla schopna začít pracovat na našem agility cvičišti, dělala jsem jen cik&cap okolo bočnic a tunely nejméně měsíc bez latěk. Kdo zná moje cik&cap, ví, že je nutné naučit a pak zvedat laťku velmi pomalu. Nepamatuji si, v jakém věku jsem byla na jaké výšce, vím, že jsem dala poprvé laťku na 55cm, když jí bylo 11 měsíců a myslím, že na 65cm po jejím 15. měsíci, pořád vůbec nevypadala dospěle, přesto je do teď pěkně koordinovaná. Myslím, že běžela kladinu na plné výšce poprvé v 6 měsících, ale začala na ní pracovat v 8 měsících. S áčkem jsem začala, když jí bylo kolem 10 měsíců. Se slalomem začínám normálně okolo 6 měsíců, ale používám metody uličky, takže pes běhá týdny rovně. Bu je nicméně talent zrozený pro slalom, myslím, že by se ho naučila za 5 dní, kdybych chtěla. Samozřejmě jsem nechtěla a přerušila jsem trénink na pár měsíců, jakmile to již směřovalo k proplétání a znovu jsem začala v 10 měsících. Naučila se to ihned. V současné době s ní dělám slalom maximálně 2x za trénink (trénuji 2-3x týdně).

Nicméně nic z toho není zcela přesné, neuchovávám žádné záznamy, prostě jen sleduji psa a ujišťuji se, že je mu pohodlné vše, co dělá. Obecné pravidlo by mohlo být, že byste měli sledovat psa a pokud vidíte, že musí vložit jakoukoli námahu do toho, co dělá, pak byste to měli ihned zastavit. Všechno to skákání, běhání, šplhání a proplétání by mělo být zcela bez námahy v lehkosti a s kompletním vědomím a řízením všech noh.

A také byste si měli uvědomit, že můžete udělat 95% práce bez agility vybavení.  S Bu bych byla schopná zaběhnout jumping bez slalomu na třetím tréninku na cvičáku (s La na prvním). Proč? Protože umí číst řeč mého těla, protože je se mnou 24h denně, protože umí cik&cap, což naučíte obíháním jakéhokoli předmětu chcete, např. stromu a protože uměla doprava/doleva a vpřed. Co jiného je potřeba pro práci na parkuru. Nic. To je celé. Agility je opravdu snadné, pokud máte dobrý vztah se vaším psem. Jediný, kdo potřebuje trénink, je psovod. Moji ostatní psi mě vytrénovali docela dobře, takže Bu mě nemusela vytrénovat na úroveň, na kterou by musela, kdybych byla nováček. A pokud vám to připadá, že koukáte-li na naše video, jsou v tom běhu hodiny našich tréninků, mýlíte se. Je v tom 14 let mých zkušeností s vedením psa, měsíce budování vztahu s Bu, hodiny mých obecných cvičení a minuty skutečného tréninku agility.

Joomla templates by a4joomla