Připraveno pro www.opsion.cz  

Psovod tvoří v agility veledůležitou polovinu týmu. V angličtině se nazývá handler, což znamená také operátor, manipulant či obsluhovač. Je to právě on, kdo má za úkol nastudovat trať a pes se na jeho signály musí plně spolehnout, neboť když sedí na tréninku či závodech před první překážkou, vidí jen panorama rozesetých překážek a vůbec netuší, kudy trať povede.

Jistě jste četli desítky článků, jak vycvičit psy.  A co články, jak vycvičit psovody?  Na psy máme poměrně vysoké požadavky, chceme od nich solidní postupovou rychlost, precizní zóny, zodpovědné vypracování skoků z krkolomných situací, pečlivé sledování psovoda-operátora. Co očekáváme od psovoda? Jaký by měl psovod být z pohledu talentovaného psa?

Chuť se zlepšovat
Při začátečnických hodinách, kdy se učí současně pes i psovod, je právě psovod obvykle tou brzdou, co se učí pomaleji, způsobuje nedorozumění a obviňuje z nich zpravidla psa.  
Pes ocení, najdete-li si dobrého trenéra, budete-li dobře vnímat jeho pokyny a budete se maximálně snažit, abyste pro psa byli čitelní a vaše signály byly jasné. Plynulý běh je zábavný pro obě strany. Pravý požitek z agility není pro psa v tom, že zná překážky a poskakuje u nohy, ale v tom, že se mezi nimi sebevědomě rozběhne, je si jist, že zná správný kurz a cítí souhru. 

Pohyb psovoda
V agility podává sportovní výkon nejen pes, ale i psovod.  A měl by dokázat uběhnout 200m v tempu bez kolapsu, pokud totéž chce po svém psovi. To, že ženy v agility často drtí muže dokazuje, že síla,  akcelerace a ani věk není to nejdůležitější. Předností je právě cit pro vzájemný pohyb. Zužitkuje se jakákoli zkušenost z předchozích sportů či minimálně z tanečních, kdy vnímáte své tělo, prostor, směr a časování.
 

Běžet se ale při vedení psa opravdu musí.  Mějte na paměti, že efektivní pohyb není  monotónní kývání stehny, ale zapojení všech svalů od špiček přes lýtka, což přidá pohybu na rychlosti a výbušnosti. Pes ocení dobrou práci boků při otočkách, dokážete-li např.na otočku na čelo upozornit dříve, než začnete točit celé tělo a pes dokáže svůj skok lépe sladit. A samozřejmě řidítky jsou naše ruce, které pomáhají směřovat psa a řídit jeho vzdálenost od nás. Psovod by měl umět couvat nebo se pohybovat do strany, aby dokázal psovi dělat prostor a při otočkách se mu nikde nepletl.

Běžet, otáčet se a k tomu používat správně ruce, hlídat si pohyb psa je pro začátečníky spousta práce, na kterou musí myslet a pokud se soustředí na jednu věc, nemají pod kontrolou další. Je to řada současných činností, jako když někdo při jídle čte noviny. Banální věc, pokud čtení ani používání příboru nemusíte řešit. Začátečníci jsou na začátku cesty a musí si odžít ty památné věty všech trenérů „podívej se, jak stojíš“, „ukazuješ druhou rukou“, „zaber, neběžíš“ apod. Dobrá zpráva je, že pohyby se časem zautomatizují, přestane se na ně myslet a ve správném pohybu se člověk cítí pohodlně. Chce to čas a praxi. Pokud vás agility opravdu baví, buďte trpěliví! Děláte-li známý pohyb a již jste stejnou věc dělali 100x nebo 1000x, řídí to už vaše podvědomí. Podvědomí funguje dobře a dělá samé užitečné věci, dýchá za vás nebo chodí za vás po ulici a vyhýbá se protijdoucím, když se v myšlenkách zabýváte jinými věcmi.


Vnímání pohybu a prostoru
Průměrný parkur má 160m, tak 20překážek a závodníci ho absolvují za 30-40 sekund. To máme  1,5s až 2s na překážku. Je to dost málo času pro psa i pro psovoda. Pes má spoustu práce: ze své perspektivy vyhodnocuje typ překážky, vaše signály ve vedení, zatáčí, vyměřuje a rozhoduje  o místě pro odraz ke skoku a potřebuje mít informace od psovoda včas. Je to sakra málo času pro psovoda, který se musí orientovat na parkuru, sledovat pohyb psa, přebíhat a během toho krátkého okamžiku psa směrovat. Na parkuru prostě na velké přemýšlení není čas. Myšlenka a pohyb musí přijít v jediný okamžik. Věřte technikám, které jste se od svých trenérů naučily a které se vám osvědčily.
 
Pokud máte problémy s orientací, nezbývá než cvičit. Po prohlídce tréninkové sekvence nebo parkuru si dejte tu práci si ten běh pro sebe představit. K jaké překážce běžíte, kam se bude pokračovat, co bude před vámi, až se otočíte. Snažte se vybavit všechny detaily běhu, zatáčky i křížení. Utvrďte se v tom, že vedení psa, které jste pro tuto trať vymysleli, je nejlepší. Dokážete-li si projít trať v paměti jako na trenažeru, půjde to i ve skutečnosti.
 

Psychika
Na projevu na parkuru se ve vedení psa odráží lidská osobnost, jsou vedení optimistická, naštvaná, klidná i nervózní. To vše pes vnímá a ovlivňuje to jeho sebevědomí a společnou souhru. Na závodech se to projevuje více, než kdekoli jinde.
Závody jsou vlastně veřejné vystoupení a začátečník se s ním musí umět vypořádat. Snést, že se na něho dívají diváci, že ho posuzuje rozhodčí, vydýchat, že se cítí nervózně, křečovitě nebo trapně. Diváky tvoří z 90% závodníci a to je nejlepší publikum, které nikdy neodsuzuje, ale snaží se pomoci. Všechny ty úzkosti a strachy dělají divy s naším tělem, dokážou zvedat tlak, opakovaně vysílat na WC, zatuhnout tělo a hlavně brání podvědomí, aby běhalo agility a prodalo vše, co máme natrénováno. Opačná reakce je vnitřní přesvědčení, že o nic nejde, což přináší ochromující pasivitu a způsobuje nedostatečné nasazení , nedotahování věcí do konce a vzdávání věcí dříve, než by bylo vhodné.

Lidé bez nervů či bez trémy jsou ve velké výhodě. My ostatní se sebou musíme pracovat. Metod, jak se uvolnit, zklidnit a soustředit je celá řada, dechová cvičení, navodění jiných pocitů, vzpomínka na nějaký povedený běh atd. Nemusíte nikomu nic dokazovat a do jisté míry je člověk nervózní jen sám ze sebe, což nemá moc smysl. Před vstupem na trať jsou pro vyladěnou mysl důležité jen tři věci: parkur, pes a vy. Vše ostatní ruší. Ruší i myšlenka na výsledek a není lehké to ustát, když o něco jde. Předpokladem je ale dobře odvedená práce - výkon psovoda a to je jediná věc, na kterou má smysl se soustředit. Věřit, že jste zvolili dobré vedení, věřit, že něco umíte a těšit se, že vám to na trati bude klapat.
 
Závěrem
Když má natrénováno oštěpař, sprinter nebo vzpěrač, je pravděpodobné, že podá výkon, na který má.
Agility je jiné. Faktorů, které výkon ovlivňují, je moc – rozpoložení psa či psovoda, skladba parkuru, překážky, které mohou být atypické, počasí: teplo utlumuje psy a brzy se unaví, déšť zvyšuje obtížnost zónových překážek, přítomnost háravek, hlučnost prostředí a možnost odpočinku, nelze vyloučit ani přehlédnutí rozhodčího.
Psovod může ovlivnit především svoji práci a měl by se snažit ze sebe dostat to nejlepší. Ale nikdo není neomylný, ani člověk ani pes. Existuje tolik proměnných a úspěch nebo neúspěch je záležitost sportovního štěstí. Vyhrát může kdokoli. Úspěch je odměna a nápověda, že jsme na dobré cestě a je to také dávka energie, která mimoděk znásobí přitažlivost agility a naše nadšení v tomto sportu. Vše je ale třeba brát s nadhledem a úspěch nebo neúspěch příliš nepitvat.
Důležitější je pocit, že to jde a pocit, že v pohybu na parkuru se psem souzníte a že si rozumíte. Tuto větu jsem slyšel mnohokrát od mnoha zkušených agiliťáků. Když jsem začínal, znělo mi to jako fráze. Každý se k tomu musí dobrat sám. To je filozofie agility a to jsou zážitky, které nás odlišují od ostatních.
 

Foto: Ivan Růžička a Pavel Košek

 

Joomla templates by a4joomla