autor videí: Michal Vokrouhlík
S volbami měl stvořitel vesmíru v sobotu určitě hodně práce. Nezaběhl jsem nic. V neděli jsme s jeho pomocí dvakrát trefili všechny překážky a doběhli jsme na 1. a 3.místě a posbírali nějaké body. Pomoc vyšších agilitních sil potřebovali na místě skutečně všichni závodníci, podmínky nebyly věru jednoduché a parkury na horní hranici obtížnosti.
Úvodem
Vím, co to jsou kvalifikační závody, dvoje jsem spolupořádal a prožíval se závodníky všechny emoce a tlak, že si nikdo nemůže dovolit pořadatelské chyby či opravné běhy, v sázce je u řady týmů rok příprav. Nyní jsem měl premiérovou zkušenost jako závodník.
Dojmy jsou fantastické. Přehlídka závodníků, kteří třeba MR z tréninkových důvodů vynechávají, výkony nádherné, závodníci ze sebe vydávají to nejlepší. A k tomu atmosféra, toto publikum ocení odvahu, dobrý výkon, sdílí spolu se závodníky chvíle cílové euforie či zklamání.
Závody
Závody posuzoval Michail Kirillow (Михаил Кириллов) z Ruska, za víkend posoudil 6 běhů agility v hale. Jumping se běhal venku, sobotní jump stavěl Petr Rybář, nedělní Zdeněk Spolek. Závody byly bez šance doběhu či opravy. Z organizačních důvodů. Doběhy bývají očistné, srovnají energii týmu, který dostal ránu. A zkušení psi mají odhad počtu překážek, připravují se na celý běh, pokud závodník vzdá běh na mezinárodní akci, vyslouží si bučení diváků za necitlivost. Disků bylo hodně, závodníci museli projevit velký talent, jak opuštění parkuru často po třetí čtvrté překážce psovi zakamuflovat.
Tratě agility byly obtížné, společné pro S/M/L, někdy těsné, svázáné prostorem haly. Oblíbené prvky: rozlišovačky zónovka/tunel s předsunutým tunelem-lapačem psů, točení 270st po startu, akrobacie nad dálkou a nad dvojskoky. Obtížným prvkem byly bočnice, které prostě na skočkách v hale nebyly. Řada psů se orientuje podle bočnic, na těchto překážkách se chovali jinak, dobré 3 roky jsem na překážkách bez bočnic nezávodil a takto vypadají překážky, které čekají na účastníky, kteří si vybojují postup na mezinárodní akce. Bočnice mají, pořádné.
Svůj čas na parkuru bylo třeba těžce vybojovat. Existovaly běhy, kdy ze 63 eLek doběhlo 5 týmů, dva čistě. Věřím, že na parkúrech nebyly technické prvky, na které by přítomné týmy nebyly připraveny. Ale všechny faktory dohromady – technika, bočnice, prostor, světlo v hale, hlučnost – to tvořilo statistiku.
Osobní prožitky:
Sobota: Hala: zatímco si psovodi, kteří jdou přede mnou, se psy hrají, dupou do nich energii před během, rozeskakují se, stojím v koutě, zvykám psa na přítmí a klidním, bojuji s děním na parkuru o jeho pozornost. Startuji, sobotní běhy jsou krátké. Agility1: 1-2-3…točení 270, nepošlu psa za „bočnici“ za 4, odchod. Agility2: 1-2, Audi mine skočku 3, odchod. Agility3: 1 … trefuju 8, točím se do čela, pes nevidí 9, odmítačka, jsem ale pozdě na tunelu, áčko jen na slovní povel, žijeme …15 jsem pozadu, blbý úhel, je to rozhozené, 17 netrefím, odchod. Jumping – za 3 jsem pomalý, 5-6 se točím pozdě, něco padá, ve slalomu zpytuju svědomí… předposlední překážka, Audi doskakuje do směru poslední a chytá ho tunel, PROČ mlčím? DIS.
Neděle: Agility4: 1..2, 3, odchod. Jumping: SV běží s námi, dohromady si rozumíme, čistě, svět je krásný. Agility5: Jsem za překážkou, chci startovat, úpravy trati, Audi-rekord v délce doby odložení, vyvalí se energie, brzdí jí houpačka, gymnastika za dvojskokem -chyba, držím tempo, áčko srovnáme se, stahuj stahuj, rovinka, dálka, vypečený slalom, dobrý, rychle za slalom, do pozice, tunel, do pozice a domů, nevím, kolik toho spadlo, ale svět je krásný. Za ty třicetisekundové momenty stojí za to agility dělat! Agility6: 1-2 točení 270, 3 padá laťka, 5-6, jsem pozičně špatně, 7 DIS.
Závěrem
Pozice nováčka na kvalifikačkách, který nic neobhajuje a závody bere jako jiné, je uvolněná. Jsou týmy, které na vstupence do reprezentace pracují celý rok. Tento způsob podmínek byl pro všechny účastníky drsný.
Važme si českých hvězd, i když jsou někdy vzpurné a kritické. Za to, co umí, mají na to právo.
Pokud zazní jména zahraničních hvězd, agiliťáci jsou otevřeni všemu, co řeknou, co dělají. U nás se hvězdnost nepěstuje. Ale máme je, jsou to vzory, které posunují sport dále. Obětují agility hodně prostředků a času, jsou v kontaktu s trendy. Co umí, předávají dále. Pokud existuje pocit, že by Češi mohli být v mezinárodním měřítku konkurenceschopnější, „kvalita agility“ není materiál, který se přiveze a složí tam, kde chybí. Vzniká v jednotlivých zemích díky pracovitým osobnostem, jejichž výkony vzbuzují obdiv, oni ovlivňují styl, techniku a myšlení ostatních lidí. A následně díky lidem, které ve svých oddílech tyto poznatky prezentují a trénují ostatní.
„Vlastní rozvoj a pokrok je zasazený do něčeho většího - do respektu k těm, kteří dosáhli úspěchu před vámi a dobromyslností vůči těm, kteří jsou možná kus za vámi.“ Kurt Tepperwein
Děkuji moc za videa, autor: Michal Vokrouhlík