První závody o nominaci do reprezentačního výběru se konaly kousek pod Prahou u přehrady Vrané na toku Vltavy. Blízkost vodního toku byla zásadní pro chlazení psíků, na pražské Libuši naměřili teplotní rekord a nástup tropického počasí v dubnu byl překvapením. Dopředu nebyl nikde zveřejněn seznam přihlášených a tak fungovaly fámy, které avizovaly až 350 i 380 přihlášených. Skutečnost byla o něco nižší - tedy 121 large, 88 small a 84 medium. Běhalo se na dvou parkurech, posuzovali Lee Gibson (GB), Tomáš Glabazňa a Antonín Grygar a v tom vedru to byla velká zátěž pro rozhodčí, pořadatele i závodníky. Závody klapaly dobře, důvodem nervozity byly jen sobotní doběhy, které se večer protáhly. Neuvěřitelná pro mě byla Magda Ziolkowska z Polska, která závodila s několika psy a spoustu času trávila u stolku zapisovačů a občas plynnou češtinou hlásila prohlídky a pořadí závodníků.

Závody byly spojeny s mistrovstvím plemen (belgických ovčáků, šeltií, pudlů, kokršpanělů a papilonů). Nevím, jak kokršpanělé, ale ze svého pohledu (ovlivněného kraťandou Dejdym) si nedokážu představit, kdyby třeba na MR kolií naběhly české top-týmy a ovlivňovaly standardní a maximální časy a tratě byly plné techniky. Kolie vlastně měly kliku, loni se konalo MR kolií v termínu Moravia Open, kam odfrčeli i výborné týmy od krátkosrstých kolií, takže bylo mistrovství bez "mistrů".

Tratě byly kompaktnější, myšlenky rozhodčích byly velmi zajímavé a pestré podle osobností rozhodčích. Nebyla nouze o rozlišovačky, těžké náběhy do slalomu, o nepříjemné pozice dálky, zdi a dvojskoku, vyšívání mezi skočkami, kombinace s rovnými tunely i o řadu "out", které byly překvapivě na tratích britského rozhodčího, třebaže to pro ostrovní agility není typické. Globalizace. Lee Gibson je také respektovaný závodník a reprezentant, mimochodem závody pískal v tom, v čem vystoupil z letadla, protože zavazadla se prý zasekla cestou.

Pokud bych si ke svým výsledkům chtěl přiřadit emoce, mohl bych být flustrován či nadšen. Dařilo se běhat to nejlepší, co umíme. Audi byl skvělý parťák, od startu jsme měli pohodu. V bězích, které doběhl, dával nejlepší časy. Nic jsem nekomplikoval a vodit ho tak, aby vše včas viděl, protože to neměl lehké, zvláště při řešení prudkých změn směru v technických místech. Zaběhli jsme dva běhy s laťkou sekundu před ostatními. Běh navíc, který nebyl kvalifikační, jsem odhlásil a šetřil jeho síly. Diskli jsme se v běhu, do kterého jsme nastoupili v 20:45 a nebylo moc vidět. A též v závěrečném agility v místě, které jsem asi jediné volil na jistotu a byl pasivní :-) Další nevídaný zážitek této tratě byl, že při technice v rohu do parkuru vběhl maliňák, který se na 2 přikážky za Audiho pověsil. Rozhodl jsem se pokračovat, Audi si ho všiml, ale neřešil, věřil jsem, že mu uteče a pokud bych ho zastavil, mohl nějakou koupit (naštěstí to byla jinak milá a jen Audiho projevem vydivočená fenka, jak se pak vysvětlilo). Tratě běhala i Bajty, jako čerstvá á-dvojka neměla výbavu na řadu situací, zvláště na samostatné rozlišovačky a náběhy. Běhy jsem bral jako společnou zkušenost. Je jiná než Audi, po minulém týdnu řešila zeď a brala trochu osobně pasáže, kde jsme si nerozuměli i vypjatější atmosféru závodů. Zvládla se nechat provést obtížnými úseky - zásluhou finského vlivu a pohodových tréninků v nedávné době.

Pokud jde o kvalifikační body, na rozdíl od minulých let se v jednotlivcích honorují jen čisté běhy, a tak jsme si odvezli s Audim jen pár teoretických bodíků do družstev :-) Prakticky se neví nic, kvalifikace nemá startovní ani výsledkové listiny.

Je to jak to je, hraje se dál. A na kliku si rozhodně nemohu stěžovat.

Moje fotky, které jsem nafotil, jsou zde