Akce je takovým otevřeným mistrovstvím Evropy border collií, kde jediným kvalifikačním kritériem je kapacita závodu. Přihlašování probíhalo ve starém stylu – tedy smršť přihlášek – plno – před závody, kdo nám zaplatil – plaťte - cože, že se vám to nějak nehodí? – haló, pomóc, nemáte kdokoli čas, máme volná místa!!!


(Česká paralela –spoléhá se, že kdo se přihlásí, zaplatí a přijede. Stáli jsme kdysi u rozbourání tohoto systému u nás. Vyhodnotili jsme to kdysi pro naše závody OPSION jako zcela nefunkční soutěž nezávazných zaklikávačů přihlášek, protože na poslední chvíli se měnila až 1/3 startky a byli jsme první z pořadatelů, kteří přihlášení spojili s platbou, za což jsme si ledacos vyslechli od závodníků, ale nový systém se ujal, převzali ho ostatní (i když často bez možnosti vrácení startovného) a počítá s ním i kacr.info. A naopak dnes, kdy už šílenství zaplnění 100 míst za hodinu pominulo, pro změnu nevidíme problém přijmout přihlášku večer před závody a zaplatit na místě). 


Zřejmě díky tomu byla česká výprava maličká i přes krátkou dojezdovou vzdálenost než třeba v Lucembursku (nezapomenu na společná trička, povzbuzování a skvělou atmosféru) či Maďarsku a chyběly jí nejsilnější české opory, i řada dobrých duší spojených tradičně s touto akcí.

Hünstetten je kousek od Frankfurtu nad Mohanem, krásný areál je zaměřen na chrtí dostihy. Cesta s karavanem byla spojená s defektem, který byl řešen včas díky upozornění předjíždějící posádky, s voláním asistence, čekáním na záchranného anděla, eskortou do pneuservisu a jsem rád, že vše dopadlo jak dopadlo.

Počasí bylo tropické, vysoko nad 30 především v neděli, každý pohyb způsoboval potůčky potu - zátěž pro závodníky, psy, pořadatele a především rozhodčí. Těmi byli němečtí Uwe Stalke, Rolf Franck, Ernst Schauwecker, dále Regula Tschanz-Haas ze Švýcarska a Ian Watts z Anglie. Tratě byly často těsné, rozlišovačky, spiny, outy a především nepříjemné úhly, které - kdybychom si trať postavili na tréninku, tak to určitě postavíme jinak, o metr vedle nebo skočku vytočíme do přirozenější linie. Ale takové prostě současné agility je. Závodníci přijeli ze 17 zemí a nádherné výkony podávaly hvězdná jména. Složení startovní listiny bylo ale jako na normálních závodech, běžný německý závodník se trápí s podobnými věcmi, jen používá jinak ruce a má více disciplinované zvíře.

 

V pátek se tradičně běhaly A1, na bednu se dostala Nikol Hanačíková s Bree, Kristýna Hanzlíková s Dy, skvěle se dařilo Lucce Krejčí s Lynn.

V sobotu a neděli běhají A2+3 o postup do finále. Z Čechů startovala Anička Řezníčková s Aishou, Lenka Řezníčková s Amčou, Iva Rácová s Eny, Šárka Seemannová se Sarah, Michal Krejčí s Andělkou, Irena Kochová s Bertíkem a Lensíkem, Zdeněk Straka s Brunem a Dynem a v mediích, které se počítají do společných výsledků s large, Katka Tatíčková s Axou. Startoval jsem s Audíkem a Bajty, měl jsem je v různých časově kolidujících skupinách a sobotních 8 běhů znamenalo přebíhat se psy, pamatovat si 3 tratě a sledovat na nich pořadí a nebyl čas fotit. Audiho se mi podařilo protáhnout většinou tratí, běhal rychle (1x nejrychlejší čas a 2x 2.nejrychl.čas), ale v náhlých změnách směru na krátkých vzdálenostech občas něco sklepl. Bajty se vešla všude, v technických pasážích nám to drncalo a potřebovala podporu. Nakonec se překvapivě kvalifikovala do finále družstev, kde každý stát zastupují  4 nejspolehlivější ze soboty (:-)). V družstvu byla dále Nikol Hanačíková s Greyem, Šárka Seemanová se Sarah a Zdeněk Straka s Brunem. Tož pro odvahu jsme věnovali vzpomínku slavnému českému družstvu (Radovan Liška, Radana Růžičková, Lucka Konečná, Honza Smoček), které takové finále před 2 lety vyhrálo. Bajty to zaběhla s chybami, jako družstvo jsme se diskli, vyhráli v pohodě běhající Italové. Do finále jednotlivců se z Čechů nikdo nekvalifikoval, ve finále zvítězila Lisa Frick s Hossem.

Svět také přišel o další jistotu - prostě německá organizace už není co bývala. Ačkoli se pořadatelé snažili, rozhodčí si zvedali laťky a závodníci rovnali tunely. Všechny startky obsahovaly jména závodníků, kteří byli doma a neprošli prezencí. Časné ranní prohlídky chytly 30min skluz jen proto, že se čekalo na šéfa, aby prohlídku otevřel. Když přišel, začal do mikrofonu číst jména pomocníků a dělal prezenci a poté přešlapující závodníky pustil. Naháněč závodníků (důležitá a vytížená osoba, která se startkou na velkých závodech komunikuje se závodníky i zapisovači, rovná je, stará se o změny, na požádání řekne kolik máte času, mávne na vás, kdy máte jít), tak takového jednoho to přestalo bavit, vzal si židli a sedl si i s papíry do parkuru, aby měl pokoj.  Měl, ale odnesli to zapisovači, kteří ke své dělali i jeho práci. Možná, že je to nějaká nákaza, doprovázející letošní borderčí agilitní akce. Ale ne. Tak špatně zajištěné to nebylo. Ale někdo to již dokázal mnohem lépe a žel máme srovnání. A držet laťku, pokud je nasazená hodně vysoko, není jednoduché. Příští rok se Border Collie Classic koná v Itálii.

Pár mých fotek
Bližší info: http://bcc2012.jimdo.com/

Joomla templates by a4joomla