Tento příběh by se dal nazvat „pódium se Silvií“ nebo třeba „jak jsme se téměř stali mistry republiky“. Spolu s „jak jsme málem vyhrály EO2011“ patří do skupiny mimořádných jednolaťkových příběhů, které docházejí zpětně. Vesmír jistě ví, co dělá a snažím se mu naslouchat.
Národní organizace slaví 20 let od založení a tak se stala nevídaná věc, MR probíhalo na stejném místě a na stejném povrchu jako před měsícem mistrovství světa. To jsem si užíval ve vestičce s nápisem Press. A letošní „republiku“ s Audim přímo na ploše arény. Umělá tráva byla skvělá a Audi, který je zvyklý po dopadu akcelerovat záběrem z předních noh, se pohyboval s lehkostí a předvídatelně a já v lehoučkých botách měl rychlý odpich a snadno se dostával do pozic.
Včetně veteránů startovalo téměř 300 týmů. Program byl také rozumný, v pátek se odběhalo mistrovství pro veterány a běh CACIAg, o víkendu běhy družstev a jednotlivců. CACIAg jsme předloni vyhráli, bral jsem to jako testovací běh a poladil jsem přípravu Audíka před během. Normální člověk by řekl - seberu se, rozehřeju psa a startuju. S Bajty to takhle třeba jde. S Audim máme své rituály. Dobu před výběhem mě natěšený Audi dotáhne za vodítko do haly, pokoukáme. Na přípravné skočce vypustíme přebytečnou energii a nadšení. Energii je třeba dobít, čas trávíme nakukováním do haly, příchody a odchody, až je to vše obyčejné a okoukané. Před během chytit provozní teplotu, na seřadišti na umělce být co nejkratší dobu a dělat vše proto, aby Audi koukal jen na mě. Daří se (ačkoli u CACIAgu máme na trati výrazného Mirka Voříška a Radka Hoštu), dává pac, ňuf, snaží si zasloužit odchod na parkúr.
Taktika do běhů byla jednoduchá, nic nekomplikovat, běžet si svoje, tak, aby Audi vše včas viděl, dodávat běhu klid a jistotu. CACIAg byl s chybou - brzy „čelo“ a Audi sklouzl z konce kladiny, ale i přes neochotné točení na dvojce nejrychlejší čas. Za áčkem netočím nad skočkou, ale raději na zemi a otevírám prostor, trať mi dovoluje nechat pracovat psa a půlku prochodit. Běh vyhrála výborným výkonem Eliška Panáčová s Nyx, druhá Martina Jírová s Bree před Silvií Trkman s Bu.
Závody mají skvělé obsazení, účastní se polské, italské, slovinské a slovenské týmy. Silvia běhá se 4 psy skvěle, uvolněně a v pohodě. U rozeskakovací skočky se občas potkáme, je to takové divné říkat před ní cik/tap, její vlastní povely.
Naše družstvo se jmenuje KoKoKoN podle počátků příjmení a jsme už takové tradiční družstvo. Jdu v týmu poslední. Nedaří se, v agility i jumpingu nás to chytne do diskvalifikace dříve, než se dostanu na trať. Povolí napětí ale i koncentrace, dělám chyby.
Běhy jednotlivců mi přijdou příjemné, sobotní jumping zvládneme s jednou zbrklou laťkou a potřebnou klikou po úvodní rozlítané pasáži, běh vyhrává Silvia Trkman s Bi před Carlem Magnolim s Didi a Olinou Edrovou s Tomem. Přijde mi zpětně neuvěřitelné, že nebýt této laťky, šlo by o titul?! Nedělní agility je vzdušná trať, umožňuje Audimu nabrat rychlost a dělat, to co ho baví, běžet. Není to těžká trať, ale je tam série rychlých skoků a prudkých obratů, které je třeba vypracovat. Manévruji opatrně, snažím se nerušit. Prudký obrat za kladinou. Dobrý, vybíháme z parkúru, hlavy jsou nahoru na hodiny. Skvělý čas, díky Audi. Druhá Silvia s Bu a třetí s Bi. Stát s ní na stupních vítězů je mimořádné. Díky ní Audi točí, semináře, na které ji pozvala Bára Sajdoková, byly pro nás zásadní a z té doby zde na webu naleznete řadu jejích přeložených článků.
Mistrem republiky jednotlivců je ve small skvělá dvojka Aneta Slavíková a Berry, v medíkách Bára Sajdoková a Safča a v large Olina Edrová s Tomem.
Konkurence byla super, podívaná parádní, ale v očích vicemistrů bez trofeje - kteří sice nebyli nejlepší v porovnání se světovými top-teamy (vyhlašovaly se celkové součty a mistři), ale v "republice" jsou druzí nebo třetí mezi námi Čechy - je smutek. Chápu to. Zaslouží si cokoli na památku a fotku na podiu.
Moje fotky: https://picasaweb.google.com/114975798169093945550/MistrovstviRepubliky2012Liberec