Kladno je pro mě vždy trochu úžas nad spoluprácí s městěm, nad početným klubem, který má u nás nevídané podmínky a možnosti, které jsou běžné spíše v zahraničí, kde o finance v agility není nouze.

Díky Kladeňákům jsem využil i skvělé ubytování, které inzerovali v propozicích. Dějištěm závodů byla vyhřátá hala na Sletišti krátce po koncertů bratří Nedvědů, Kladeňáci zakoupili stejný povrch jako byl na MS, měkkou, neklouzavou umělou trávu JUTAgrass a umí sami tento povrch v ohromných rolích pokládat, transportovat a skladovat. Jediný rozdíl v charakteristice povrchu byl ten, že v Liberci na MS a MR byl položen na zakrytém ledě, takže byl díky teplotě tužší. Pro Bajty byla tato umělka naprostá novinka, první pohyby byly opatrné, ale pak se přizpůsobila. Audi naprosto v pohodě, i při svém silovém pojetí akceleroval, jak jsem zvyklý, nikde se nesmekl a byl předvídatelný. Pokud existuje slovo "nejlepší" (to "nejlepší" má vždy nějaká kritéria a je vztažené k nějakému vzorku, v absolutním smyslu to slovo neexistuje - takže nejlepší z toho, co osobně znám), pak je to tento povrch.

V době přihlašování to vypadalo na 100 účastníků a rozhodčího Alexe Beitla. Jeho parkúry si občas stavíme na tréninku, jsou rychlé, technické, ale pokud se technika zvládne dobře načasovat, jsou nesmírně plynulé a pro psa logické. Rozhodčí, umělka, teplo, to byl magnet. O místa na startce byla mela. U Alexe jsem nakonec běžel polovinu běhů, startovalo 150 závodníků a další rozhodčí byl Antonín Diviš. Tondu respektuju, je to analytický člověk, který má nesmírný podíl na úspěšnosti organizace MS. Je to vidět i na jeho parkúrech, ví, co je technicky těžké - zatočit za rovným tunelem, ostře za dálkou, dvojskokem, nechat psa ve slalomu atd atd. Možná pro menší psy to takový rozdíl není, ale střídat Alexovy a Tondovy parkúry je jak oheň a voda. Alex psovoda rozpohybuje, nutí ho běhat před psem, aby dával všechny ty outy a změny směrů. U Tondy se hladí nepříjemné úhly, stahuje se pozornost psa z pastiček, tedy překážek, které jsou logicky v zorném poli ale nejdou se, dá více práce zařídit, aby pes po doskoku mířil do směru příští překážky. Psovod se musí držet u psa a stále stahuje pozornost na sebe. Vyjímkou byly citlivé a motivující A2 běhy. Vyškolila nás Lisa Frick, která dávala s přehledem vše, běhala s Hossem synchronně a její pohyb a dlouhé kroky jsou obdivuhodné. Závodní pole se ale obecně hodně trápilo, pro diváky to desítky běhů nebyla pěkná podívaná a celkové statistiky byly u několika běhů i napříč výkonnostními kategoriemi katastrofální.

Zadařilo se nám v sobotním jumpingu u Alexe - tož zaběhli bychom s Bajty čistě, kdybych ji skočku před cílem neprohodil kolem jiné překážky. S Audíkem jsme to čistě dali, každého jsem vedl jinak, předběhla nás mistryně světa Lisa a bylo z toho druhé místo. S Bajty se dělá technika dobře, všude se vejde, jsem schopný jí optimálně tvarovat dlouhé pasáže, což prostě u Audiho nejde a rozšiřuje mi to kvalifikaci :-) Nejpočetnější largové dlouhý program začínali i končili, a tak místo sobotního agility dostalo přednost krmení. Bajty zaběhla víkendové zkoušky s chybkou na nejisté kladině, na nedělní agility neměla výbavu. Audík se kvalifikoval do finále, odskákal těžké věci, byl pohotový a šlapalo to, třebaže další výsledky nebyly. Ve zkoušce jsem při nabírání přes záda srazil prstem bočnici, ve finále Audimu pomáhal v těsném místě a propadl se v řízení.

Zajímavostí závodů byl odpočet u startu a starty do 20s, což opravdu nebyl - ani v mém případě - problém, o provoz před parkúrem se starali řadiči závodníků, byly domyšleny vchody a východy z parkúru, nošení vodítek, překážky byly kvalitní a výsledky okamžité. Člověk by si na to, běhat v prosinci v tričku a lehkých botách v bezprašném čistém prostředí, rychle zvykl. Obávám se ale, že nás čeká spíše sezóna koňských hal, zimy a vyklepávání písku z bot.