Dubnové kvalifikačky do reprezentace byly trochu v ohrožení, pořadatelem-zachráncem se stal Jakub Štýbr, který s týmem DogFriends zajistil skvělou organizaci. Na startu bylo 170 závodníků, z toho 90 large. Páteční léto vystřídala kosa, občas déšť a chladný vítr. Rozhodčími byl Belgičan Jean-Pierre Verbesselt, druhou rozhodčí čerstvá mezinárodní rozhodčí Veronika Vostrá, asistovala Štepánka Vostrá. Jsem si jist, že na typ tratí, které jsme běhali, se nikdo nepřipravoval. Sobotní čtyřicetimetrové rovinky do cíle Jean-Pierre Verbesselta se jen tak nevidí, mezi překážkami byly často velké vzdálenosti, oblíbeným prvkem bylo trefit překážku, která je schovaná za jinou. Audík mi v sobotním agility seskočil do strany z kladiny, zaběhl nejrychlejší čas. V jumpingu se ujistil o překážce, na kterou jsem ho posílal, bylo z toho odmítnutí a druhý nejrychlejší čas. Ve zkoušce jsem s Audim upevnil zóny, Bajty jsem odhlásil.

Nedělní parkúry Veroniky Vostré byly kompaktní, nepříjemné úhly a náběhy za zónovky, k vidění bylo mnoho pádů psů. V ranním jumpu v klouzavých botkách Dita, které by podle výrobce klouzat neměly, spadla laťka Bajty a Audíkovi segment na zdi. Agility zaběhla Bajty čistě a ze 7.místa se kvalifikovala do finále. Audík byl unavený, dolů šla první víkendová laťka a zaběhl opět nejrychlejší čas. V krkolomném finále se Bajty nestočila za látkáčem, který ji vynesl k následující překážce.

Výsledek prvního kola je tedy takový, že jsem sbírali body ostatním a sami žádné nezískali. A to samozřejmě není mým cílem :-)