Ve stručnosti. Získali jsme 12.místo ze šedesátky Large týmů a budeme s Audim reprezentovat Českou republiku na European Open.

Ranní registrace - kvalifikant „Dobrý den“, pořadatelka: „Čí seš?“ Nejstručnější otázka na jméno, zkrátka žádná zbytečná písmena. Stručné byly i informace po doběhu, nehlásil se čas, počet chyb a odmítnutí, jak jsme zvyklí meldovat na našich závodech, takže závodníkovi vše sdělovali kamarádi. Stručné byly některé naše běhy i výčet bodů, které jsme ve druhém kole získali.

Závody posuzoval holandský rozhodčí Ton van der Laar. To jméno je mi blízké, je první zahraniční trenér, u kterého jsem v roce 2005 díky Martině Kučerové absolvoval trénink. Jeho parkury byly prostorné, rychlé, s bezpečnými náběhy na zónovky, s dvěma zápletkami na parkur a obtížností cca 20% Kirrilova (nová jednotka) z prvních kvalifikaček. Kvůli urychlení se běhalo souběžně na druhém parkuru, který měli na starost Zdeněk Spolek a Petr Rybář.

Trochu jsme se hledali. V agility1 a jumpu1 chyběl klid a v ostrých točeních padaly laťky. Nejrychlejší čas byl slabou útěchou. V agility2 jsem to diskl dobrovolně a byla to pěkná blbost, kvalifikačky není to pravé místo a každý bodík je cenný. Agility3 a agility6 i jumping2 byl jsem pozadu za událostmi a statický. Agility5 jsem odvodil slušně, spadla jedna laťka a nám 1bod. Agility4 na trati Zdenka Spolka - byli jsme blízko čistému běhu, tři překážky před koncem jsme minuli tunel.

Součet 16 bodů za obě kola dal na nominaci na European Open, který se koná 24-25.7.2010 v Liberci. Dokonalými běhy si účast na MS zajistili ostřílení reprezentanti Olina Edrová, Radovan Liška, Martina Vaškebová, fantastické výkony přinesly nominaci na MS Lucce Konečné, která v sobotu držela první místo v pořadí.

Video autor: Michal Vokrouhlík

Agility je velká hra, rozhoduje spousta maličkostí. Je to podobné, jako když házíte kostkou a zkoušíte trefit šestku. Někdo má na kostce skoro samé šestky, někdo ji tam pro ten běh nemá a neví to. Od nás se očekává, že půjdeme do každého běhu s vírou, že ta šestka padne. Je to snadné, když šestky padají často a těžké když na ni dlouho čekáte. Ale na principu to nic nemění.

Kvalifikačky byla ohromná zkušenost. Jsem vděčný za body, které se nám podařilo nasbírat, za ty okamžiky harmonie, za překonávání startovního napětí, za to, že jsme se znovu zvedli, když se něco nepovedlo. Audimu za nasazení, empatii a za odložení, banální agilitní věc, která nemusí být tak samozřejmá a pár měsíců před kvalifikačkami jsme se domluvili. Za spoustu příjemných setkání a rozhovorů s podobnými nadšenci a za zážitky z běhů, které jsem měl šanci sledovat.

Moje fotky, které jsem nafotil na druhém kole kvalifikaček jsou zde

Video záznam zde