A ještě tohle:  Tak jako mi lezou na nervy ze strany některých majitelů borderek občasné pohrdání ostatními plemeny, přijde mi nedůstojná i averze proti borderkám. Mít borderku není recept na úspěch, úspěch v agility je bezchybná rychlá souhra. Je snadnější běhat s ovladatelnějším psem, hledat pro něj optimální dráhu, využívat skokové schopnosti a zvyšovat nasazení svým vedením než řídit psa s velkou razancí, být všude včas, udržet vzájemnou pozornost.

V agility moc nevnímám plemena, vnímám týmy a jejich kvality, je mi jedno, zda je to borderka, belgičák, kelpie, mudi, neuvěřitelně šikovný retriever nebo jiné plemeno. Líbí se mi jiné vidění parkuru, obdivuji efektivnější techniky řešení nějaké situace. A snažím se soustředit na svůj výkon, který je podstatou všeho.

Proč nesdílím takovou tu kraťandí nacionální hrdost na plemeno, kolika plemenům to někde natřeme, kolika bockám? Na roli exota jsem již s Dejdym chvíli zvyklý (nyní již kk běhá více), je vždy lepší překvapit než něco obhajovat. Byl jsem na řadě seminářů a nikdo mi nikdy nedal najevo příslušnost či nepříslušnost k plemeni, prostě se řeší výkon. A tento pohled je mi blízký.

S borderkou se rozhodně nenudím a bavím se. Také jsem měl názor: "Na borderku si netroufám." Názor pramení z představy borderky jako aktivního monstra, vysávající veškerý volný čas. Není to tak hrozné:-) A pokud někdo plemeno nezná blíže, těžko ho může posuzovat a ne každému sedne.