Podrobnosti

Napsal Pavel Košek

kontakt: pavel (zavináč) kossek.cz

Tak jo. Do hlavičky se píší "úspěchy" a "zářezy", aby bylo vidět, kdo je co zač :-)
Jsem agiliťák. Jdu svojí cestou. Agility neberu jako překonávání soupeřů ale sama sebe.
Měj jsem to štěstí, že mám trofeje z mistrovství republiky s krátkosrstou kolií i border collií. V jednotlivých bězích i v součtech o mistrovský titul.
Velký zážitek pro mě bylo s Audim reprezentovat a vybojovat pro Českou republiku dvakrát zlato na European Open. 
Zvídavost mě dovedla finským směrem k titulu OneMind Dogs Coach.
Jsem autorem české lokalizace sw na kreslení parkúrů Clean Run Course Designer. Pomohl jsem přeložit Guidelines for agility judges.
Píšu články a reportáže na téma agility, objevily se v časopisech Psí sporty, Pes přítel člověka a Agility.
Stal jsem se součástí týmu, který má na starosti českou reprezentaci. A na mezinárodních závodech, odkud je možné se vrátit slavný, se k tomu snažím pomoci našim talentovaným týmům.

Vše je trochu dílem náhody, pokud náhoda existuje.

Svého prvního psa jsem pořizoval v době, kdy jsme očekávali rodinu. Měl to být rodinný pes a kritériem byl vztah k dětem a bezproblémová výchova. Nevěděl jsem o tom nic, ale bral jsem to zodpovědně a čistě technicky, výška psa  a popis požadované povahy. Po dnes úsměvném výběrovém řízení zvítězila kolie. O jiné než dlouhosrsté se tehdejší literatura nezmiňovala:-) Od chovatelky pí.Pěničkové jsme si přivezli citlivé a submisivní štěně – Jerryho (Xitus Black z Nemojova). Stal jsem se "lidovým pejskařem". Nevedl jsem sice o psu rozmazlené řeči, ale bez vodítka ani ránu a vrchol výcviku bylo sedni - lehni. Zašel jsem tehdy na místní cvičák, dostal jsem lekci cukání s vodítkem a brzy vycouval. Vyzkoušel jsem výstavu, překvapivě získal CAJC s výtkou k úpravě a předvedení. 
Jsem proto shovívavý ke všem začátečníkům a laikům.

Dejdymu (Day Dream Krásná Louka) přišel o pár let později a vděčím mu za řadu radikálních změn. Vybrali jsme si ho na základě letáčku a bílé proužky na čumáku na fotce :-). Byl velmi aktivní a činorodý, na půl roce jsem se rozhodl se štěňátkem, které rostlo jak dříví v lese, něco dělat. Šel jsem se podívat na agility a cvičil poslušnost. Začal jsem pronikat do toho, jak psi vidí svět a musel jsem si odtrpět, co jsem v prvním půlroce zanedbal. Nevím, proč jsem u agility zůstal, nebylo to jednoduché, ale pamatuju si euforii, když prolezl první tunel, na tu nádheru, když na rovince mezi skočkami natáhl krok a rozběhl to. Že jsem nepověsil agility na hřebík je zásluha Ireny Kochové a její trpělivosti. Časem jsme se seběhali a přišli první výsledky. Vyzkoušeli se výstavy, kde se dařilo, přišli junior šampioni i šampioni a psi se stali součástí volného času. Chvíli trvalo, než jsem kvůli agility pověsil na hřebík sporty, které jsem v té době dělal, koupil opět stan, začal pravidelně závodit, navštěvovat semináře a agility se stalo součástí životního stylu.  Dejdy se stal první krátkosrstou kolií s titulem A3Champion. Dosáhli jsme díky sportovnímu štěstí vysoké mety v agility - titul vicemistra republiky v kategorii jednotlivců - na Mistrovství republiky v Žamberku 2007 jsme byli stříbrní. O rok později jsme zaběhli na stříbrné pozici agility jednotlivců na Mistrovství republiky 2008 v Mladé Boleslavi. Dejdy se stal také Klubovým šampionem práce, mistrem republiky kolií a v červnu 2010 závodění ukončil umístěním na podiu na otevřeném mistrovství východních Čech.
Chápu tedy problémy lidí, kteří se učí psům rozumět a zatím neví, jak na to.

Harryho jsem vybíral v době, kdy jsem s Dejdym obhájil pobyt v nejvyšší kategorii A3. Agility mi hodně dalo. Obhajoba zkoušek ukázala, že nervozita i snaha o výsledek jsou prvky, které souhře brání a že je to naopak - na dobrý pocit z běhu se nabaluje občas výsledek. Věděl jsem také, jaké má kraťanda v agility výhody i nedostatky a kolik sekund nám dávají rychlejší psi. Harry byl opět z ch.s. Krásná Louka a mohl jsem vybírat jako první z 5 psů. Nebyl to již náhodný výběr, ale cílený. Harry to veselý a nadšený pes s bezstarostným výrazem a byl prima zážitek ho něco učit. Svých prvních přihlášených závodů se nedočkal, objevil se zdravotní problém a konec byl smutný.
Psi nelpí na životě, který nestojí za nic. Konec je začátek něčeho jiného.

Borderku jsem neplánoval, přišlo to samo, Každá kraťanda by mi v té situaci připomínala Harryho. Volbou borderky jsem u kraťand způsobil nelibost i označení zrádce plemene. Audi byl vybírán z vrhu 10 sourozenců. Měl jsem možnost volby jako první z 8 pejsků, znal jsem dobře chovatele i Audiho mamku nazývanou E.T. :-). Kraťandy mě naučili citlivějšímu přístupu a trpělivosti. Čekala mě úplně jiná práce a najít svoji polohu především v důslednosti a osobní disciplinovanosti v pevnosti pravidel. Audi asi není úplně běžná borderka, je to mimořádný pes a vážně netuším, proč se právě ke mě  dostal jeden z nejrychlejších psů v evropském měřítku. Díky němu jsem zažil, jaké to je startovat v národním dresu a závodit s českými a zahraničními vzory, mít mezi nimi přátele i psí potomky. Povahám, jako je Audi, rozumím, vnímám, jak tým komunikuje, jaká je jeho energie, jakou roli hraje psovod. I jak tu energii vychylovat správným směrem. Audiho nasazení je veliké, nebylo to snadné, ale odvodit plynule parkur a cítit souhru, je mimořádný zážitek. Agility mě naučil vnímat v daleko větších detailech a přivedl mě k finskému stylu přirozeného vedení OneMind Dogs. Audi vyhrál dva běhy na European Open v konkurenci cca 350 závodníků (ve 4 letech agility a v 7 letech jumping), má medaile z mistrovství republiky, má trofeje z Hungarian Open, Moravia Open a z kvalifikačních závodů.
Správné okamžité rozhodnutí je záležitost intelektu, intuice, ale předvším i štěstí. Všechny souvislosti vidíme až zpětně.

Bajty (By E.T. od Betlémské pastviny) je Audiho sestra z druhého manželství. Rozhodnutí bylo intuitivní, stejně tak výběr. Bajty je moje první fenka. Empatická, snaživá, sondující, co si myslím. Ale jemná, snadno zranitelná skrze snahu dělat vše dobře. Řadu postupů jsem jí přizpůsobil a našel jsem si roli, která jí vyhovuje. Snažím se být univerzální psovod.
Se psem jsme tým. Každý má svoji roli a nejlepším měřítkem je, že jsme lepší než jsme byli včera.

Turi (Born To Run Czech Fan) je ušatá krátkosrstá Audiho dcera, maminku má Olu Miveko. Je to snadno motivovatelná nítěnka, která se s ničím nepáře a všude se vejde. Absolvovala se mnou cestu do Finska na školení trenérů metodiky OneMind Dogs.

Dream je "stážista". Využil jsem možnosti s ním běhat a začal u nás i bydlet. Oslovila mě jeho energie. 

Autor fotografií: Ivan Růžička a Eva Linková